UHROVSKÝ HRAD A ROKOŠ
PO STOPÁCH STARÝCH VANDRŮ 79.
UHROVSKÉ PODHRADIE – UHROVSKÝ HRAD – ROKOŠ
Kraj kolem Uhrovského hradu má zvláštní, malebné kouzlo. Území je hojně zalesněné smíšenými lesy a tam, kde nacházíme vápencová bradla, ostrohy a skalní věžičky, rostou borovice. Je to např. v lokalitě Rovienky mezi Kňažinovými lúkami a Uhrovským hradem nebo při stoupání na Rokoš ze sedla pod Rokošem. Na úbočích se hojně vyskytují buky se svou typicky šedou kúrou, které se tak krásně fotí na podzim se zlatavým listím v pozadí. Samotný hrad je klenotem, zdaleka viditelným, prastarou stavbou s ještě románskými prvky a jak šel čas, přibíral další stavební prvky, gotiku a renesanci. Tento hrad byl sice v r. 1848 pobořen, ale kostra hlavních paláců zůstala. V současné době prý sídlo opravují dva dělníci, kteří ale velmi rádi šupem sejdou do Uhrovského Podhradia do hospody, která představovala magnet i pro nás, a to hned od samého počátku. Již na jiném místě jsem psal, že šlo o nejlacinější hospodu, ve které bylo pivo točená desítka k mání za korunu padesát.
Výstupy na vrch, vévodící jižní části Strážovských vrchů, na Rokoš (1 010 m), byly vždycky vděčným zpestřením celé akce. Pokud jsme zde byli na jaře, dole již měly stromy krásnou, svěží zeleň, jaká se vidí právě jen v tomto období, a nahoře na Rokoši bylo vše ještě holé. Však také není divu, převýšení činí téměř 700 m. Z některých míst ve vrcholových partiích se naskýtaly výhledy jak nazpět na Uhrovský hrad, tak na romantický Bojnický zámek na východní straně. Kromě toho bylo vidět velkou elektrárnu Nováky, ale to už tak zajímavé nebylo. Uhrovský hrad je šperkem, na který jsem se vrátil celkem pětkrát, pokaždé trochu v jiné sestavě. První návštěva, kdy jsme poznali nepoznané, byla v létě 1977 a další následovaly v letech 1978, 1979, 1980, 1981, 1983. V tom prvním roce jsme nocovali na malém plácku přímo u hradu. Vskutku romantičtější místo už jsme snad ani najít nemohli. Ráno jsme otevřeli oči a hrad nám ležel u nohou.
Zajímavá byla sonda do místního nepočetného obyvatelstva Uhrovského Podhradia (a je ho stále méně, nyní pouhých 37 duší), kdy se v hospodě objevil skoro každý, kdo ve vsi bydlel a s mnohými jsme se dávali do řeči pomalu jak se starými známými, protože jsme tu byli třeba počtvrté. Většinou však mnozí postávali, protože hospoda měla jen šest stolů. V něčem jakoby se čas zastavil. Znak na hasičské zbrojnici měl stále starý československý znak a ne ten novější socialistický. V Uhrovském Podhradí jsou staré domy ještě z 19. stol., tvoří uliční zástavbu a některé mají dřevěné schodiště s pavlačí. Myslím však, že některé domky, jak se ves vylidňuje, zůstaly prázdné. Co je však obdivuhodné, že obchod funguje a zřejmě s ním i hospoda, protože je to vlastně pod jednou střechou.
Naše oblíbené místo na přenocování se nacházelo asi 2 km proti proudu Podhradského potoka. Tady se po levé straně rozkládá nevelká loučka s krmelcem, útulné a tiché místo na hranici přírodní rezervace. Tenkrát však ještě nebyly Strážovské vrchy CHKO, vyhlášeny byly až v lednu 1989. K místu vede úzká asfaltka, která se noří hlouběji do lesů a potom někde u hájovny končí, čili je vlastně slepá. Také zde vlastně nic nejezdí. Potok je čistý, má charakter bystřiny, ale většinou jsme vodu převařovali a vyrobili čaj, tzv. magorák. Zcela neomylně nás zde vždycky vyhledal ze vsi pan Koloman Mišina. Skoro to vypadalo tak, že nás kontroluje, abychom neztropili nějakou nepřístojnost. Asi se mu líbilo, že s námi může být u ohně. Ale o čem jsme spolu brebentili, to už si opravdu nepamatuji.
Samozřejmě největším magnetem pro nás bylo prozkoumávání Uhrovského hradu. Výstup na zříceninu z Uhrovského Podhradia je poměrně ostrý, trvá přes hodinu a převýšení je asi 250 m. Některé detaily na hradě byly docela překvapující: Objevili jsme kamenný záchod s podobným tvarem, jako má současný a ještě měl kousek dřevěného prkénka. Nebo např. větší plochy zachovalých omítek i v nezastřešených místech. Jak dlouho už odolávají zubu času? 200 let? Nebo více? Především severní stěny paláce jsou odvážně postaveny na strmých skalách. Vždycky se podivuji, jak to ti dělníci před mnoha sty lety dokázali a to bez jakékoli dnešní techniky. Jistě to měl ale pod dohledem schopný stavitel s dobrými znalostmi. Rovienky jsou místa skalních útvarů mezi sedlem pod Uhrovským hradem a Kňažinovými lúkami s nádhernými výhledy do doliny Podhradského potoka. I samotné Kňažinové lúky jsou pěkným místem, náhorně položenou loukou uprostřed lesů s ohništěm (alespoň tehdy). Mohli jsme si tu rozdělat oheň, odpočinout a opéct uzeninu.
Všechny tyto krásy a zajímavosti kraje s názvem Uhrovský kras jsme barvitě líčili naším ostatním kamarádům, kteří zde ještě nezavítali. A tak se stalo, že v květnu, na 1. máje 1981, místo abychom se účastnili oslav, které nám byly popravdě šumafuk, se nás rovnou jedenáct sešlo v těchto místech. Byla to druhá největší účast na vandru. První snad byl Vandr třemi kraji. Takže agitace byla účinná. Celkem nás však do těchto míst alespoň jednou přijelo osmnáct. Při našich nynějších setkáních je tedy velká pravděpodobnost, že téma Uhrovec bude účastníkům blízké. Pro milovníky romantiky a klidu jde ale určitě o místo, kam se stojí za to podívat.
Komentáře
Přehled komentářů
Pri hladaní informácií o Uhrovskom hrade som "narazil" na Tvoje stránky a krásne som si tu dve hodinky počítal.
Máš tu super fotky.
Krčma v Uhrovskom Podhradí sa od 80-tych rokov asi vôbec nezmenila.Malovka na stenách je tá istá ako na Tvojích fotkách,pár štamgastov za tým istým stolom naďalej sedí nad svojím panákom bez ohladu na zmeny režimu a meny,a možno aj pani krčmárka je tá istá.Len pivo už nestojí korunu päťdesiat.Ale je výborné.A keby nás v ten deň nečakal ešte výstup na hrad,neviem kto by nás stadiaľ dostal.
Zdravím a pekné cesty prajem.Ahoj!
http://picasaweb.google.com/ivo.bohacek/RokosUhroveckyHradHolyVrch8952010?authkey=Gv1sRgCJra5qGxp8DRpQE&feat=embedwebsite#
Ahoj.
Joko, 27. 5. 2010 20:19