VANDR SÚĽOVSKÉ VRCHY
PO STOPÁCH STARÝCH VANDRŮ 13.
Z MANÍNSKÉ TIESŇAVY PŘES VRCHTEPLOU NA HRAD LIETAVA
ČERVENEC 1974
1.ČÁST– Považská Teplá (290 m) – Manínska tiesňava (úbočí Veľkého Manína 600 m)(1.noc).
2.ČÁST– Manínska tiesňava (600 m) – Kostolecká tiesňava – Vrchteplá (520 m) – Súľov (400m)(2. noc).
3.ČÁST– Súľov (400 m) – Podhorie (460 m)(3. noc).
4.ČÁST– autobus směr Žilina a zpět do Lietavy – Lietava (429 m) – Lietavský hrad (630 m) (4.a 5. noc).
Manínská tiesňava – významný vápencový kaňon v Súľovských vrších mezi vrcholy Velký a Malý Manín. Veľký Manín (891 m) leží na JJZ (zároveň je to nejvyšší vrchol Súľovských vrchů) a Malý Manín (813 m) na SSV od úžiny. V nejužším místě je úžina totožná s šířkou silnice a Manínský potok tudíž teče pod dřevěným mostem, který vyplňuje celou šířku úžiny. Na území úžiny a obou Manínů je 28 jeskyní. Od r. 1962 je Manínská tiesňava přírodní rezervací.
Vrchteplá je horská obec, ležící v závěru doliny Manínského potoka v nadm. výšce 520 m. Křižovatka tur. cest na sever na Súľov, na západ na Manínskou tiesňavu a na jih na Domanižu. Ves je ze všech stran obklopena lesy Súľovských skal a Súľovské kotliny.
Súľov– obec ležící v údolí potoka Hradnianka v Súľovské kotlině v nadm. výšce 400 m. Ze severu a severozáp. je obec obklopena malebnými Súľovskými skalami (Brada 816 m) a z východu skalnatým masívem Žibridu (Žibrid 867 m).
Súľovské skaly – spolu s podcelky Skalky a Manínskou vrchovinou patří do jednoho celku Súľovských vrchů. Súľovské skaly se vyznačují romantickými vápencovými skalními útvary, velkou pestrostí, členitostí a celkově značnými výškovými rozdíly (Súľov 400 m – 1, 5 km – Kečka 822 m). Hlavní část Súľovských skal je národní přírodní rezervací. Současně patří Súľovské skaly do CHKO Strážovské vrchy.
Vstupem do Manínské tiesňavy jsme začínali jeden z prvních vandrů. Asi v polovině délky úžiny jsme se vyškrábali do prudkého úbočí Veľkého Manína a asi v jedné třetině celkové výšky jsme znovunalezli (byli jsme tu před rokem, ale v jiné sestavě) skalní převis, kde se dalo pohodlně přespat. Všechnu vodu jsme si museli nahoru vynosit, takže to byla vzácná věc. Příští den odpoledne jsme vyrazili přes Kostoleckou tiesňavu do Vrchteplé. Tam jsme navštívili místní kino (promítali báječný film Záhadný Hector – bez zvuku) a po skončení produkce jsme se vydali na noční pochod do Súľova, kde jsme již pořádně unavení usnuli doslova ve škarpě. Ze Súľova jsme se dostali přes hřeben Žibridu do vsi Podhorie, za jehož severním okrajem jsme se utábořili. Podmínky však ideální nebyly, protože v blízkosti nebyl les ani voda. To další místo pro táboření vedle zříceniny hradu Lietava bylo mnohem malebnější. Tam jsme se dostali po předchozím odskoku do Žiliny a už jen v počtu 4 účastníků. Dřeva bylo na hradě dost – les roste hned za hradební zdí – a pramen vody jsme našli asi 100 m pod hřebenem na sev. úbočí. Na bradle u Lietavy jsme strávili 2 noci, ale v té první nás zastihla pořádná bouřka, takže příští den jsme všechno sušili a ještě nedosušili. Potom nás už čekala cesta domů.
K.T.O.
Sedlo z bodláků
Noc oblíká do černejch šatů stíny,
a Velkej vůz na nebi zůstal stát
u ohně suší svý potem ztvrdlý džíny,
jeden z těch hochů, kterej navyknul se štvát.
Za stádem koní, a za tím, kde snad vidí ráj,
kde stromy voní, kde stromy voní kouzelným údolím,
je poslední ke slunci obrácená stáj,
tam značka vypálená ohněm nebolí.
Jeden z těch hochů, co po ránu se posadí
do sedla z bodláků za uzdu krvavou
a který čeká, že možná jednou uvidí
stříbrný stádo pádit zlatou oblohou.
Tak pokaždý, když touhle cestou utíká
a nespatří na horách ledy tát.
Tak dobře ví, že zima stáda zamyká.
A že mu nezbývá, než svýmu snu se smát.
Komentáře
Přehled komentářů
Pěkné fotky,mám ten kraj moc rád a byli sme tam vandrem už aspoň 5x.1974,červenec- to jsem přišel na tento svět.
Pěkné
David, 24. 4. 2008 12:03