ROHÁČSKÉ NÁVRATY
PO STOPÁCH STARÝCH VANDRŮ 81.
Tato fotogalerie připomíná jednu naši menší expedici po Roháčích, kterou jsme uskutečnili v září 1983. Naše horská túra, uváděná pod názvem Západní Tatry-Roháče se přesně shodovala s tou, ke které uvádím několik snímků Petra Mrni ze září 2007. I v počasí nastala shoda – jedním slovem nádherné. Myslím, že je to i tím, že konec léta se na horách vyznačuje stabilnějším počasím.
Znovu si připomínám, nyní už jen virtuálně, bělostné vápencové skály Sivého vrchu (1 805 m), úžasné pohledy na ostré vrcholy Baníkova (2 178 m), Plačlivého (2 125 m), Ostrého Roháče (2 088 m) a oblejšího Rakoně (1 876 m) a Volovce (2 063 m) na polských hranicích. A na závěr je zde opravená Žiarska chata (1 325 m) v malebné Žiarske dolině. Exponované, zvláště s krosnou na zádech, jsou dva úseky: Skriniarky (asi 2 000 m) a výstup na Baníkov z Baníkovského sedla (2 045 m). Na přespání jsme v r. 1983 využili jako nejpříhodnější místo sedlo Pálenica (1 570 m – tvoří hranici Sivého vrchu a Roháčů). Sice se to nemá, ale jak to udělat, když po ránu chceme pokračovat v hřebenovce?
Celá trasa od horárni Biela skala po ústí Žiarske doliny měří necelých 20 km. Uvádět v těchto podmínkách délku v km je věc velmi relativní, časová vzdálenost je tedy – alespoň podle průvodce - 11 h. 45 min. Přestože Západní Tatry ještě nedosahují velehorských výšek, ve všech směrech se jako velehory chovají a pro velkou odlehlost od civilizace, zvláště ve východní části jsou zrádné, především při změnách počasí.