KULTURNÍ PAMÁTKY MĚSTA HOLEŠOVA
Město Holešov leží na rovině Holešovské plošiny na jihozáp. okraji Hostýnských vrchů v nadm. výšce 234 m. Původně zde stávala osada na křižovatce obchodních cest. První zmínka pochází z r. 1141. Od r. 1272 je Holešov zmiňován jako město. Od 14. stol. byli majiteli Šternberkové (do r. 1574), potom Lichtenburkové a od r. 1549 Karel starší ze Žerotína. Od r. 1604 patřilo panství Lobkovicům, kteří prováděli násilnou protireformaci. Za třicetileté války bylo město vypleněno vzbouřenými Valachy a v r. 1643 – 1645 obsazeno švédským vojskem. Od r. 1650 vládli Holešovu Rottalové. Během 100 let byl postaven zámek v barokním stylu jako rezidence Rottalů. V r. 1742 za panování Marie Terezie bylo město obsazeno pruskými vojsky. Od r. 1850 byl Holešov politickým a soudním okresem. V r. 1882 byla postavena žel. trať Hulín – Bystřice p. Hostýnem.
Nejméně od pol. 15. stol. zde žili Židé. V r. 1560 byla postavena synagoga. V l. 1649 – 1662 působil ve městě učený rabín Sabbatai ben Kohen, zvaný Šach (po něm je nazvána renesační synagoga z r. 1560 – evropský unikát). Jeho hrobka je umístěna na místním židovském hřbitově.
Město má několik významných rodáků, jako např. Petr z Holešova (královský písař za vlády Karla IV.), hudební skladatel Frant. Xaver Richter (1709 – 1789) a buditel a historik Jan Alois Hanke (1751 – 1806).
O starém Holešově, jak o něm píše Eduard Peck
ve své knize
Okresní hejtmanství Holešovské z r. 1892
Město na rovině, při levém břehu Rusavy, má 4 715 obyv., z nich přiznalo se k obcovacímu jazyku českému 4 320, k německému 395 osob. Židovské město je samostatnou obcí a má 913 obyv. Má tedy křesťanská a židovská obec Holešov pospolu 5 628 obyv. R. 1880 měl Holešov i s židovskou obcí 5 191 obyv., r. 1834 obyv. 5 145, r. 1791 jen 3 471 obyv. a r. 1754 mimo židovskou obec a lid ve 12 manských domech na Holajce usedlý pouze 1 651 obyv. Holešov je sídlem c.k. okr. hejtmanství, c.k. okr. soudu a berního úřadu. Ze 30 spolků zdejších jmenujeme: čtenářský spolek (od r. 1861), zpěvácký spolek „Podhoran“ (od r. 1864), občanskou záložnu (od r. 1864), Casinoverein (od r. 1868), Spar-und Vorschuss-Cassa (od r. 1873), učitelský spolek „Komenský“ (od r. 1879), dobrovolný hasičský spolek (od r. 1880), tělocvičnou jednotu „Sokol“ (od r. 1880), hospodářský spolek (od r. 1884), spolek katolických tovaryšů (od r. 1887), občansko-řemeslnickou besedu (od r. 1887) a spolek vojenských vysloužilců (od r. 1889). Obyvatelstvo živí se rolnictvím, řemeslem a obchodem. Rolníkům nejlíp vyplácí se řepa cukrovka. O zvelebu řemesel starati se má patero živnostenských společenstev a pokračovací škola pro učně. Dosti značný obchod je podporován výročními trhy.
Stříbrná pečeť z roku 1686
Holešov je osada stará. Jméno její nesluší odvozovati od olší, jichž tu prý drahně rostlo, nýbrž od staročeského osobního Holeš. Jména Golessi a Ruza (Holešov a Rusava), vyskytující se na listině z r. 1030 jsou nesprávná, padělaná a v té době zhola nemožná jakž nade vší pochybnost dokazuje moravský učenec V. Brandl, jenž nejen tuto, nýbrž všechny ostatní pode jménem zlomky Monséovy známé listiny za podvržené prohlásil. Ponejprv připomíná se tedy Holešov v listinách později, až r. 1275, což však proti starobylosti osady není žádným důkazem. Mohlť Holešov kolik set let předtím trvati. R. 1322 vzpomíná se tu fara a jmenují se tři měšťané: Ondřej, Štěpán a Staněk, což svědčí o tom, že byl Holešov tehda už městem. První známí držitelé Holešova byli pámi ze Sternberka, starý rod panský, jenž vynikal nejen velkým bohatstvím, než i tím, že členové zastávali nejvyšší úřady zemské. Už v této době náležela část Holešova olomouckým biskupům. Sternberkové drželi Holešov až do r. 1580, kdy přešel statek na Jana Krušinu z Lichtenburka a jeho manželku Lidmilu z Miličína.
R. 1588 koupil Holešov se sedmi dědinami a čtyřmi poustkami za 36 000 tolarů Karel Starší ze Žerotína, muž znamenitý, jehož celá Evropa znala a jméno jeho s úctou vyslovovala. Známa je Karlova věrnosť, kterou zachoval domu Hasburskému; známa je také jeho láska k vlasti a jazyku mateřskému. Na věky památným bude list, který, jsa hejtmanem zemským, psal r. 1610 olomouckému městskému úřadu. Že za takového pána poddaní se dobře měli, kdož by o tom pochyboval? A vskutku byl blahobyt lidu našeho ke konci XVI. věku takový, jaký nebyl dřív ani později. Co však sžíralo a otravovalo všecek život pospolitý, byly neustálé spory o náboženství, o víru. Učení Husovo, zakořenivši se v národě našem, způsobilo, že celý svět katolický postavil se v boj proti němu. Byla to slavná doba, ale český národ v něm krvácel, až válkou třicetiletou téměř dokrvácel. V Holešově měla bratrská církev záhy svůj zbor, při něm dobře řízenou školu a bratrský dům, jejž obývali správce zboru, kazatelé, jáhnové a všechna čeleď. Tehdejší vrchnosť, páni ze Sternberka, držíce se téhož učení, brali bratří v ochranu a obdarovávali je štědře. V XVI.. století byl Holešov se vším svým okolím bratrský. I farní kostel holešovský byl pod správou bratří.
Bratrské zbory byly i v nepatrných dědinkách okolních. Holešov nabyl takového významu a lesku, že se tu konaly důležité jenerální synody církve bratrské r. 1572, 1577, 1609 a 1616. Tak bylo za pánů ze Sternberka, Lichtenburka a z Žerotína. Však od r. 1604, kdy koupí přešel Holešov na pány z Lobkovic, bylo tu jinak. Páni z Lobkovic byli katolíci a nemínili jinověrců trpěti, spravujíce se tehdáž platným heslem „Cujus regio, illius religio“, což znamená, že pán statku má právo ustanoviti vyznání svých poddaných. Dokud žila manželka pana Ladislava z Lobkovic, ještě to ušlo, neboť ona bratřím přála a svého manžela zajisté od mnohého skutku proti nim odvrátila. Ale když tato paní r. 1616 zemřela, byli bratrští kněží ihned vypuzeni a na jich místo jezoviti dosazeni, lid pak i násilím, žalářováním, ukládáním pokut peněžitých a zabavením řemesla k víře katolické nucen. Protireformace neprovedla se rázem, nýbrž trvala několik desetiletí.
Válkou třicetiletou trpěl Holešov mnoho. Čteme všude o neustálém „kvartýrování a durchmarších“ vojenských. Největší ránu zasadili Holešovu Švédi, kteří r. 1643 celé město vyrabovali a vypálili. R 1650, kdy Švédové opustili Moravu, koupil panství Holešovské Jan z Rotalu. U lidu selského je dosud ve zlé paměti, neboť uváděl jej v tuhou, předtím neslýchanou porobou. Páni z Rotalu vládli zbožím Holešovským do r. 1762, kdy zemřel poslední člen tohoto rodu, hrabě František Antonín. Posledně jmenovaný choval při svém dvoře na Holešově mnoho umělcův. Z doby rotalovské zaznamenáváme ještě dvě důležité události, keré se Holešova nemile dotkly: řádění Prusů v r. 1742 a zrušení hrdelního práva městského, nejspíš za Marie Terezie r. 1752 či 1754.
Brandenburk jako všude jinde i tu zle hospodařil a s obyvatelstvem hrubě, surově, ba nelidsky jednal. 3. března ubytovalo se tu 400 granátníkův a pobyli tu den a noc. 20. března přitáhlo 10 000 nepřátelského vojska, které způsobilo obci za třídenního pobytu útrat 10 579 zlatých. Hned na to 31. března usadilo se tu na 13 dní 1 200 husarův, a ti míru utrpení dovršili. Mimo výživu mužstva a koní uložili výpalného: hraběti Rotalovi 40 000 zl., měšťanu Janu Tomáštíkovi 10 000 zl. a jiným bohatším měšťanům menší obnosy. Stařičkého Tomáštíka, který takovou sumu položiti nechtěl nebo nemohl, vzali s sebou do Přerova a tam ho věznili. I byla na žádosť jeho manželky vypravena deputace od obce s 500 zl., aby jej z nepřátelského vězení vyplatila. Prusové peníze přijali, ale Tomáštíka nepropustili, nýbrž jej s sebou do Olomouce a dále do Slezska vezli. Spozorovavše cestou, že ubohého starce živého nedovezou, shodili jej u Chvalkovic z vozu do kaluže. I smiloval se nad ním jeden chvalkovský sedlák a přivezl jej do Holešova, ale Tomáštík za několik dní po přestálých útrapách skonal.
ancestor of holesovsky family
holesovsky, 22. 9. 2016 3:24