KAREL ZEMAN, režisér, scénárista, animátor a reklamní výtvarník
Karel Zeman (1910 Ostroměř - 1989 Praha)
Karel Zeman se narodil v r. 1910 v Ostroměři blízko Nové Paky. Vystudoval obchodní školu a kurs reklamního kreslení a v roce 1930 odcestoval do Francie, kde pracoval šest let. Za protektorátu pracoval v Brně pro firmu Baťa v reklamním ateliéru. V roce 1943 jej Elmar Klos přesvědčil k nástupu do zlínských filmových ateliérů na Kudlově, kde postupně zúročil své výtvarné schopnosti a scénáristický a režisérský talent. Hned v roce 1945 byl uveden na filmové plátno první kombinovaný (loutkový a hraný) film Vánoční sen. Hrané části se ujal Bořivoj Zeman a loutková část je dílem Karla Zemana. Tento první film obdržel zvláštní cenu MFF v Cannes v r. 1946.
Poté následují čtyři loutkové filmy o úředníčkovi Prokoukovi, jeho slabostech a zároveň o nešvarech doby pod názvy Pan Prokouk ouřaduje (1947), Pan Prokouk v pokušení, Pan Prokouk filmuje a Pan Prokouk vynálezcem (1949). Tato série ještě pokračovala později dalšími díly Pan Prokouk, přítel zvířátek (1955), Pan Prokouk detektivem (1958) a Pan Prokouk akrobatem (1959). V postavě Prokouka stvořil Zeman trochu směšného človíčka se všemi chybami i přednostmi, ale jinak sympatického. I některé další díly Prokouka byly oceněny.
Mezitím ovšem vznikl velmi působivý poetický loutkový film Inspirace (1948), ve kterém nechal režisér oživit skleněné figurky. Byl to první Zemanův barevný film. V roce 1950 natočil režisér Zeman další loutkový film podle básně Karla Havlíčka Borovského Král Lávra. Je to svěží a vtipná práce, kterou jistě ocení příznivci havlíčkovské satiry.
V roce 1952 dokončil Zeman další loutkový film, tentokrát již celovečerní orientální pohádku Poklad ptačího ostrova, příběh o tom, jak bezpracně získané bohatství zničilo vztahy obyvatel ostrova. Téměř ke všem filmům, které jsem zde uváděl, složil hudbu vynikající skladatel filmové hudby Zdeněk Liška, který rovněž v ateliérech na Kudlově působil. Jeho hudba byla objevná, stala se takřka rovnocennou součástí filmů a skvěle vystihovala jejich atmosféru. Jako tvůrce byl velmi plodný a podepsal se mimo Zemanových filmů například pod Krejčíkův Vyšší princip, Vláčilovu Ďáblovu past, oskarový Obchod na korze, Markétu Lazarovou, Čintamani a podvodníka, Spalovače mrtvol, Signum laudis a mnoho dalších. Dovedl stejně dobře složit hudbu na arabské motivy nebo například německý válečný pochod.
Zřejmě nejslavnější film Cesta do pravěku měl premiéru v roce 1955. Zeman ve filmu objevným způsobem ztvárnil přitažlivou látku o tom, jak vypadala a jaký byl vývoj naší země před dávnými věky. Čtyři chlapci se na loďce jeskyní dostávají na řeku, po které plují proti proudu času, dostávají se postupně do prehistorických období země a prožívají napínavé situace, měnící se doby a setkávají se s mnohými zvířaty. Ve filmu je použito mnoho zajímavých triků a rovněž je velmi cenné, že po stránce naučné se režisér držel vědeckých poznatků doby, takže film se stal téměř výukovým. Jde vlastně o fantasticko-naučný film. V tomto novátorském díle se naplno projevila Zemanova fantazie a skvělé zvládnutí filmu po stránce výtvarné, scénáristické a režisérské. Rovněž herecké výkony čtyř mladých hrdinů byly velmi dobré. Přitažlivé na tomto filmu bylo také to, že byl ztvárněn formou dobrodružného příběhu. Film získal Velkou cenu na VII. přehlídce filmů pro mládež v Benátkách v roce 1955.
V roce 1958 přichází na svět další pozoruhodný film Vynález zkázy, na kterém se svými spolupracovníky pracoval čtyři roky. Karla Zemana vždycky lákala fantasticko-dobrodružná tematika Julesa Verna. Na tomto filmu se mu sen uvést tohoto romanopisce na filmové plátno beze zbytku splnil. Opět zde pracoval se spoustou originálních trikových záběrů. Výtvarná složka filmu přesně zachovávala ráz dřevorytin Rioua a Benneta, ilustrátorů knih Julesa Verna a tomuto výtvarnému pojetí byli podřízeni i herci. Na filmu prokázal Zeman mimořádnou představivost a technickou vynalézavost. Okouzlující je hudba Zdeňka Lišky i jemný humor filmu. Na scénáři spolupracoval František Hrubín a na komentáři Jiří Brdečka. Ve Vynálezu zkázy nacházíme nejen mírové poselství, ale i víru v člověka a vědecký pokrok, který se bude ubírat správným směrem. Žádný z filmů, které byly vytvořeny podle románů Julesa Verna si nezachoval takového verneovského ducha, jak to dokázal Karel Zeman. Film právem získal několik cen – tu nejdůležitější Velkou cenu na Světovém filmovém festivalu při EXPO 58 v Bruselu.
Dalším filmem z dílny Karla Zemana je Baron Prášil z roku 1961, fantaskní příběh o baronu Prášilovi a jeho dobrodružstvích. Režisér opět vytvořil originální film, hýřící nápady, skvělými triky a výtvarnou invencí. Ve filmu zachovává kresbu Gustava Dorého. Pro zvýraznění emotičnosti filmu Zeman používá neskutečných barevných odstínů. Film nepostrádá Melièsovo kouzlo, vtip, poetiku a nese s sebou určité poselství o touze člověka objevovat nové. Karel Zeman si vybral pro film skvělé výrazné herce - pro postavu barona Prášila Miloše Kopeckého, pro astronauta Toníka Rudolfa Jelínka a pro benátskou princeznu Bianku Janu Brejchovou. Ve filmu dále hrají Rudolf Hrušínský (perský sultán), Karel Höger (Cyrano z Bergeracu), Jan Werich (kapitán holandské lodi), Eduard Kohout (velitel pevnosti), aj. Moderní astronaut Toník, který doprovází rokokového snílka a chvástala barona Prášila na jeho výpravách je jeho protipólem. Zeman zde užívá i nezvyklých zvukových prostředků. Například při audienci Prášila a Toníka u perského sultána použil pro zvýraznění nesrozumitelnosti diplomatické řeči zvuku harmoniky. Kvalitu filmu opět podtrhuje nejen skvělá hudba Zdeňka Lišky, ale i podíl Josefa Kainara a Jiřího Brdečky na dialozích a textech. Jemný humor provází celý film a divák se těší, jaké gagy se zase objeví. Film byl oceněn v roce 1962 na XV. MFF v Locarnu druhou hlavní cenou Střbrnou plachtou. Mimoto obdržel ještě další ceny na jiných festivalech.
V Bláznově kronice, dalším Zemanově filmu z roku 1964 je ztvárněn příběh z období třicetileté války. Opět jde o trikový film, ale triky zde neslouží k vyjádření fantaskního světa, ale pro zvýšení groteskonosti v peripetiích války. Prostého rolníka Petra (Petr Kostka) odvedli rovnou z práce na poli na vojnu. Je společníkem protřelého a vychytralého verbíře Matěje (Miroslav Holub), se kterým se protlouká nástrahami třicetileté války. Jejich postavení se mění stejně tak rychle, jako se obracejí korouhvičky na věžích hradních sídel, vše podle rčení „kam vítr, tam plášť.“ Triků zde Zeman používá v komických hříčkách, například když Matěj, opřen o šavli, kmitá nohama ve vzduchu (elarííí…), chtěje tím zastrašit nepřítele. Roli vypravěče svěřil režisér Františku Smolíkovi. Ve filmu dále hráli Emília Vašáryová, Eduard Kohout, Vladimír Menšík, Čestmír Řanda, Jiří Holý, aj. Ještě v roce 1964 získal film Cenu za nejlepší celovečerní film a Cenu za nejlepší režii na VIII. MFF v San Francisku.
K literární předloze Julesa Verna se Karel Zeman vrací v roce 1966 ve filmu Ukradená vzducholoď. Při předvádění technických vynálezů na pražské výstavě skupina chlapců náhodně vzlétne se vzducholodí, ocitnou se na pustém ostrově a tam prožijí velká dobrodružství. Nepřímo se tam také setkávají s kapitánem Nemem. Paralelně se děj vrací do staré Prahy, kde majitel „ukradené“ vzducholodi spřádá intriky. Ve filmu se Karlu Zemanovi podařilo vystihnout kolorit staré Prahy z konce 19. století se všemožnými technickými vynálezy, z nichž některé parodoval.
Ve filmu Na kometě z roku 1970 se Karel Zeman naposledy vrací k Verneovi. Dějová složka je zde o něco přednější, než triková a výtvarná. Film vypráví o katastrofě, kdy se malá část území vinou blížící se komety oddělila od Země i s místními obyvateli. Podle toho také Zeman apokalypticky stylizuje krajinu. I tento film s sebou nese humanistické poselství. Na scénáři spolupracoval režisér s Janem Procházkou. Ve svých filmech Zeman rád obsazuje i herce „malých rolí“ – Čestmíra Řandu, Jaroslava Štercla nebo Karla Effu, který si v jeho filmech zahrál hned čtyřikrát.
Karel Zeman se potom znovu vrací v roce 1974 k animované tvorbě kresleným filmem Pohádky tisíce a jedné noci. Ze sedmi krátkých příběhů námořníka Sindibáda, na kterých režisér pracoval pět let, vznikl celovečerní film, plný jemné poezie i humoru. Samozřejmě Zeman vypráví všechny příběhy z pohledu své fantazie, prostě zemanovsky. Dalším kresleným filmem je Čarodějův učeň z roku 1977. Film se vyznačuje napětím, poutavým dějem a dobrými dialogy. Dívat se na Čarodějova učně, to je opravdový umělecký zážitek. V roce 1980 vzniká poslední film O Honzíkovi a Mařence, natáčený ploškovou technikou. V tomto roce ještě Karel Zeman natočil krátký dokumentární snímek Karel Zeman dětem, ve kterém shrnuje celou dosavadní tvorbu.
Zemanovy filmy jsou skutečně určeny především dětem, ale dospělí si rovněž přijdou na své. Celým dílem Karla Zemana prostupuje humanismus a víra v člověka. Karel Zeman je nejen filmovým básníkem, ale i filmovým kouzelníkem. Jeho dílo zůstane navždy klenotem nejen naší, ale i světové kinematografie, a to především díky filmům Cesta do pravěku, Vynález zkázy a Baron Prášil. Je proto s podivem, že ani jeden film u nás zatím nevyšel na DVD, kdežto v Japonsku vyšel celý soubor jeho filmů.
Komentáře
Přehled komentářů
Také mám dvě chybičky v textu ...
Aktualizace a nezlobte se
Petr Březina, 17. 5. 2014 12:43
Výborný článek ruší drobné jazykové chybičky a neaktuálnost - informace o muzeu Karla Zemana a také již vyšla DVD některých filmů Karla Zemana i u nás:
- Ukradená vzducholoď, Cesta do pravěku, Baron Prášil, Bláznova kronika, Čarodějův učeň - viz: http://www.muzeumkarlazemana.cz/en/shop/dvd
Jazykové chybičky:
- při skloňování filmů dopadlo ve výčtu filmů nešikovně dopadl název filmuČintamani a podvodník,
- v popisu filmu Cesta do pravěku je správně ... po stránce výtvarné, scénáristické a režisérské ...
Re: Aktualizace a nezlobte se
Petr Březina, 17. 5. 2014 12:45