FRANTIŠEK VELÍSEK, matematik
František Velísek (1877 - 1914)
Zlatým klasem našeho venkova byl v plném slova smyslu dr. František Velísek, profesor české vysoké školy technické v Praze. Narodil se v Sazovicích (okres Napajedla), vesničce ležící v poloviční cestě mezi Hostýnem a Velehradem dne 12. září 1877. Rodiče jeho, Jan Velísek, prostý domkař a jeho zemřelá manželka Veronika, dali mu velmi dobré náboženské vychování, přidržovali jej pilně ku každé práci a ku svědomitému konání vůbec všech povinností.
Již jako žák národní školy ve svém rodišti vynikl neobyčejně pílí a nadáním, spojeným s největší mravní bezúhonností. Na radu učitele odhodlali se rodiče dáti jej na studie na české gymnasium v Uherském Hradišti. Učinili tak s obavou, neboť majetku měli poskrovnu a kromě Františka ještě 4 děti. Ale brzy pominuly obavy, neboť jejich František upozornil v nejkratší době svým neobyčejným prospěchem ve studiích a mravným chováním na sebe své učitele a ti se mu postarali o podporu a zjednali četné hodiny soukromé. Svědomitě podjal se František tohoto úkolu a docílil, že ani jeden ze žáků, jím vyučovaných, ač jich bylo za 8 let četná řada, neprospíval špatně, ba někteří z nich studovali pak i s vyznamenáním. Tím se stalo, že neměl nikdy o soukromé hodiny nouze, takže se už na gymnasiu vydržoval takřka sám. V době prázdnin pracovával pilně na poli a pomáhal tak rodičům sháněti živobytí.
Práce a studium byly jeho životní živlem. Vynikal ve všech předmětech, ale obvzláštní zájem jevil o počty. Soukromým studiem této vědy docílil, že látku předmětu toho, rozvrženou na celých 8 let gymnasiálního studia, ovládl úplně již v páté třídě, načež se horlivě pustil do studia počtů vyšších, které se přednášejí na vysokých školách a z těchto počtů vyšších podrobil se při své maturitě 27. července 1899 přísné zkoušce, při níž skvěle obstál.
Rodiče ponechali mu úplnou volnost při volbě stavu, ale upozornili ho, že ho dále na studiích nemohou hmotně podporovati. Po dobré rozvaze nastoupil studium své zamilované vědy, počtů, na české universitě v Praze. Po pěti letech pilného studia, z nichž jeden rok strávil jako dobrovolník ve službě vojenské, složil státní zkoušky. Po celou dobu studií v Praze vydržoval se sám hodinami a spisováním písemných prací, na něž vypsány byly ceny. Státní zkoušky z vyšších počtů a fysiky složil v prosinci 1904 s takovým prospěchem, že vynikající člen zkušební komise veřejně prohlásil po zkoušce: „Takového jsme tu ještě neměli!“
V březnu 1905 prohlášen byl doktorem filosofie, při kteréžto slavnosti všichni přítomní profesoři universitní blahopřáli ustarané matičce jeho, že vychovala takového syna.
Brzy nato stal se asistentem při české vysoké škole technické v Praze a tam se také uplatnil, že když roku 1909 jednalo se o obsazení stolice pro vyšší počtářství při vysoké škole této, ze 44 hlasů sboru profesorského obdržel dr. Velísek 41, ač ucházel se o místo také učenec světového jména, rodem Čech, tehdy působící v Curychu na škole technické.
Ve svém vynikajícím postavení zůstal profesor Velísek pilným pracovníkem v oboru své vědy, až válka jej vytrhla z práce. Při všeobecné mobilisaci dne 31. července 1914 odešel na bojiště a tam již 27. srpna 1914 v bitvě u Krasného ve východní Haliči 50 km od Lvova padl.
Česká věda utrpěla tím těžkou ztrátu. Čím byl jako učenec, ocenila královská společnost nauk, jmenovavší ho už v roce 1911 mimořádným svým členem. Velmi dobře v tomto ohledu vystihují jeho význam jeho slova soustrasti, zaslané J. Mag. rektorem české techniky pražské, dr. Klírem, jeho bratru: „Odchodem jeho na věčnost všichni upřímně želí, kdož jej poznali, bylť nejen slovutným učencem, ale i drahým kolegou a milovaným učitelem. Jeho památka zůstane ve světlé paměti všech.“
Klesl pod kosou zlatý klas našeho venkova. Padaly před desetiletím pod kosou zhoubné války klasy nejpilnější a nejkrásnější. Dej hojnost zlatých klasů na nivách našich a v našich chaloupkách hojnou úrodu zlatých zásad, zlatých srdcí a zlatých povah, hojnost „Velísků.“ /zkráceno/