Jdi na obsah Jdi na menu
 


FRANTIŠEK SKOPALÍK, zemědělský odborník, poslanec, starosta

12. 1. 2016

František Skopalík (1822 – 1891)

František Skopalík se narodil 18. června 1822 v Záhlinicích. Byl nejstarším synem manželů Josefa a Veroniky Skopalíkových, kteří měli celkem sedm dětí, pět synů a dvě dcery, z nichž Veronika, narozena r. 1834, hned při porodu zemřela. Skopalíkův otec byl sedlákem v Záhlinicích. Také jeho matka byla ze Záhlinic a pocházela rovněž ze selského rodu.

 frantisek-skopalik.jpg

V letech 1828 – 1834 chodil František Skopalík do triviální školy v Záhlinicích, kde se učilo (kromě náboženství) především třem nejdůležitějším vyučovacím předmětům – triviu – tedy čtení, psaní a počítání. Povinná školní docházka byla v době Skopalíkova dětství jenom šestiletá. Učení ve škole jej však natolik zaujalo, že pomýšlel na další studium, avšak tato jeho tužba se nesplnila, a to jednak z důvodů finančních, jednak také proto, že jako nejstarší syn byl předurčen k práci na dědičném gruntě i k robotě na „panském“, kterou konal za svého nemocného otce až do jejího zrušení, tedy do roku 1848. (Skopalíkův otec v r. 1841 – ve svých 41 letech – zemřel).

Roku 1851 se František Skopalík oženil s ovdovělou Johanou Staňkovou, majitelkou čtvrtlánu č. 20 v Záhlinicích. Po uzavření sňatku se stal samostatným hospodářem i otčímem čtyř dětí manželky Johany. O všechny čtyři nevlastní děti se svědomitě staral. 20. ledna 1861 byl František Skopalík zvolen starostou obce Záhlinice. Tento úřad zastával až do své smrti 2. března 1891, tedy plných 30 let.

22. března 1861 byl zvolen poslancem zemského sněmu markrabství moravského, kde zastupoval venkovské obce okresů Holešov, Bystřice pod Hostýnem a Napajedla. Jako poslanec zemského sněmu si počínal natolik zodpovědně a uvážlivě, že v této funkci (při opakovaných volbách) setrval rovněž až do své smrti, opět tedy 30 let. Za tu dobu vystoupil na zemském sněmu celkem sedmašedesátkrát.

František Skopalík byl v letech 1879 – 1885 a 1885 – 1891, tedy po dvě šestiletá období, také poslancem říšského sněmu ve Vídni. Kandidoval i v dalším volebním období, a to na jaře 1891. Volebních výsledků se však již nedočkal, neboť v ranních hodinách volebního dne (2. března 1891) byl stižen záchvatem mrtvice a téhož dne večer zemřel.

Na zemském i říšském sněmu mluvil František Skopalík vždycky svým rodným jazykem, tedy česky, přesvědčivě a věcně. Proto byl respektován a uznáván poslanci českými i německými. František Skopalík byl uvědomělým vlastencem, který se vždycky hlásil k českému národu. Na zemském sněmu v Brně i na říšském sněmu ve Vídni jej poslanci vídali v hanáckém kroji. Byl však také hluboce věřícím katolíkem, který byl přesvědčen, že náboženská víra přispívá k výchově občanů čestných, poctivých a spravedlivých.

muzeum-frantiska-skopalika-v-zahlinicich.jpg

Muzeum Františka Skopalíka v Záhlinicích

Upřímně se snažil o povznesení rolnického stavu. Záhlinice byly první obcí v někdejším Rakousku, kde se provedlo scelování pozemků, a to již r. 1857. Bylo Skopalíkovou zásluhou, že na východní Hané přestávali zemědělci nechávat část svých pozemků ležet ladem „úhorem“, že věnovali velikou pozornost hnojení, která začínala péčí o chlévský hnůj na vlastních dvorech a pokračovala v přemýšlení a ověřování vhodnosti osevních postupů až k pěstování nových zemědělských rostlin, kterými byly např. víceleté pícniny (jetel, vojtěška-lucerka), sladovnický ječmen a řepa-cukrovka. S tím souvisel i zájem o zemědělské stroje a o zemědělskou techniku vůbec. Sotva se někde najde tak hustá síť rolnicko-akciových cukrovarů, jaká byla na přelomu 19. a 20. století okolo Hulína. V samém Hulíně byly cukrovary dva, další byly ve Všetulích, dále pak v Kojetíně, Kroměříži a v Kvasicích.

Skopalík měl zásluhy na všech počinech, které vedly ke zkvalitnění chovu hospodářských zvířat, i na celkovém povznesení zemědělství na východní Hané, která zasahuje až do Zlínského regionu obcemi Tlumačov, Machová, Mysločovice, Hostišová a Racková.

Kulturní, novinářská a literární činnost vzbuzovala úctu a obdiv předních osobností našeho národa druhé poloviny 19. století. Není divu, že obec Záhlinice svého významného rodáka uctívala a uchovávala v paměti.

Ladislav Zelina 1999

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář