Jdi na obsah Jdi na menu
 


FRANTIŠEK GÁBA a jeho snahy o vytvoření české a slovenské těsnopisné soustavy

21. 1. 2008

František Gába (1829 – 1896)

P. František Gába se narodil 20. prosince roku 1829 v obci Míškovice, které leží asi 6 km jižně od někdejšího okresního města Holešova. Jeho otec Josef Gába byl rolníkem a prvorozený syn rodiny Gábovy – František – měl být jednou také rolníkem.

 

Avšak na naléhavou přímluvu P. Františka Zavrtala, faráře v nedalekých Mysločovicích, kam byla obec Míškovice přifařena, byl poslán nadaný chlapec na podzim roku 1842 studovat do Kroměříže. Nejprve navštěvoval německou hlavní školu, na níž setrval až do konce školního roku 1844/45.

Obrazek

Od školního roku 1845/46 studoval na piaristickém gymnáziu, a to do konce školního roku 1851/52. Po celou dobu sedmiletého studia patřil k nejlepším studentům školy „a jeho vysvědčení oplývají chválou pilného a nadaného žáka“ /1/.

 

V roce 1848 byl František Gába kvartánem zmíněného kroměřížského gymnázia. Když byl 22. listopadu roku 1848 svolán říšský sněm do Kroměříže, sdělil jeho žákům jejich tehdejší profesor P. Otto Štika, člen piaristického řádu, že existuje písmo, kterým lze psát tak rychle, jak se mluví. Toto sdělení vzbudilo v mladém Gábovi touhu po osvojení takového písma.

 

pametni-deska-frantisku-gabovi-v-miskovicich.jpg

 

Brzy po zahájení říšského sněmu v Kroměříži bylo studentům piaristického gymnázia oznámeno, že ředitel vlastivědné sněmovní stenografické kanceláře profesor Hynek Jakub Heger bude na piaristickém gymnáziu v Kroměříži těsnopisu vyučovat. Gába byl mezi prvními přihlášenými. Kurs však nebyl dokončen, neboť kroměřížský sněm byl 6. března 1849 rozehnán.

Gába od té doby v užívání těsnopisu neustal, cvičil a zdokonaloval se v jeho užívání. Těsnopisem zaznamenával výklady profesorů z jednotlivých vyučovacích hodin. Když byl v septimě, vyučoval několik svých spolužáků německému těsnopisu soukromě

Na počátku roku 1850 vydal Ústřední vídeňský těsnopiský spolek svou učebnici těsnopisu. O prázdninách toho roku František Gába tuto učebnici opravdu důkladně prostudoval a sám „začal být se svým těsnopisným uměním spokojen“ /2/.

 

Jenom se znalostí německého těsnopisu se však Fr. Gába nespokojil. Když stenograf Hynek Jakub Heger přepracoval Gabelsbergrovu soustavu německého těsnopisu na čtyři hlavní slovanské jazyky, začal se těsnopisu učit podle Hegerova převodu. Hegerův spis jej také přivedl na myšlenku všeslovanské těsnopisné soustavy, které pak věnoval dlouhodobou pozornost..

 

Českého těsnopisu využíval Fr. Gába také prakticky. Českým těsnopisem zapisoval výklady profesora češtiny P. Lamberta Schwarze „o dějinách literatury české,“ který své stati studentům diktoval, neboť školní učebnice pro tento předmět nebyla.

 

S písmem českého těsnopisu nebyl však Fr. Gába spokojen, neboť „bylo v přirovnání k úhlednému těsnopisnému písmu německému – Gabelsbergrovu – příliš nepěkné a snad také málo zřetelné“ /3/.

 

Začal proto pracovat na nové těsnopisné soustavě, neboť poznal, že je potřeba, aby sama česká těsnopisná abeceda byla přeměněna tak, jak „složení“ české řeči vyžaduje. Průpravou k této náročné práci bylo důkladné prostudování díla německého stenografa Gabelsbergra.

 

3. února 1885 napsal Fr. Gába dopis profesoru Pražákovi do Prahy, ve kterém bylo uvedeno (kromě jiného) toto: „Podle toho, co jsem v díle Gabelsbergrově shledal, počal jsem jeho soustavu vyrozumívati nikoliv jen abecedou, nýbrž také pravidly, podle nichž on svou abecedu sestavil. Těsnopisnou abecedu vůbec počal jsem pokládati za součin dvou činitelů, z nich jeden jest přirozeně povaha zvuku, druhý pak stavba či složení řeči, v nížto těsnopisu užívati se má. Dle pravidel matematických ale změněním jednoho činitele mění se také součin. A jelikož stavba řeči české jest značně jiná, nežli řeči německé, jeden činitel tedy změněn, stalo se u mne matematickou jistotou, že má-li se řeči české dostati těsnopisu, jenž by se mohl důstojně postaviti po boku německému těsnopisu Gabelsbergrovu, musí nevyhnuteně abeceda býti jiná“ /4/.

Když chtěl Fr. Gába pro svou těsnopisnou abecedu stanovit platnost jednotlivých znaků, počítal frekvenci hlásek v češtině. Počínal si tedy podobně jako Gabelsbergr. Svou těsnopisnou abcedu měl Gába sestavenou již roku 1853.

Roku 1859 jel Fr. Gába do Prahy. Chtěl se o českém těsnopisu dovědět co nejvíce. Proto navštívil profesora Hattalu a také pana Krouského, učitele těsnopisu na pražské Karlově univerzitě. S výsledkem své návštěvy však spokojen nebyl. Svou (těsnopisnou) abecedu zaslal profesoru Eduardu Novotnému a slíbil, že mu pošle celý převod. Roku 1860 zaslal Fr. Gába prof. Novotnému některé své pokusné práce. Koncem října téhož roku je prof. Novotný Fr. Gánovi vrátil, avšak bez poznámek, bez hodnocení.

1. ledna roku 1861 byla vypsána Fügnerova cena na „nejlepší návod těsnopisné soustavy Gabelsbergrovy, užívaný na českou řeč.“ Fr. Gába zpočátku nepomýšlel na to, že by měl svou práci do soutěže přihlásit. Jeho texty nebyly v té době ještě natolik propracovány, aby je mohl do šesti měsíců zaslat k posouzení. Požadovalo se také, aby předložená práce byla upravena jako školní učebnice.

Prof. Novotný však Fr. Gábu vyzval, aby svou práci do soutěže zaslal. Gába žádosti prof. Novotného vyhověl. V polovině října roku 1861 zaslal do Prahy 85 stran „hustě popsaných kaligrafickým písmem, jež byly označeny heslem: Kéž je rovnost – slovanská ctnost“ /5/.

 

13. března roku 1862 bylo oznámeno, že žádná z šesti zaslaných prací k Fůgnerově ceně nedospěla, avšak práci Gábově a Taurově byly přiznány akcessity po pěti dukátech, a to „s ohledem k zásluhám, kterých si oba jmenovaní svou prací v českém těsnopise vydobyli“ /6/.

Fr. Gábovi byla o tomto rozhodnutí poroty podána zpráva prof. Novotným. V dopise s výše uvedeným sdělením byla také prosba. Pražský spolek pro těsnopis chtěl ještě nějakou dobu Gábovu těsnopisnou práci studovat. Fr. Gába ochotně vyhověl.

Na jaře 1963 pražský spolek pro těsnopis Gábovi jeho rukopis vrátil. Poslal mu však také 1. vydání „Těsnopisu českého.“ Tímto knižním darem „byl Gába nepříjemně zklamán – a tato kniha a snad také trpkost nad nepříznivým posouzením jeho vlastní dlouholeté, pilné a důkladné práce byly příčinou toho, že Fr. Gába se od té doby stranil všeho těsnopisného ruchu“ /7/.

 

V roce 1885 uveřejnil prof. J. O. Pražák, autor spisu „Čtyřicet let těsnopisu českého“ ve XIII. ročníku Těsnopisných listů – číslo 8 – 11, podrobné pojednání „O pracích konkurenčních z r. 1861.“ Jak ve zmíněné knize, tak i ve svých článcích v Těsnopisných listech prof. J. O. Pražák podrobně pojednal o životě i práci P. Františka Gáby, který pak v únoru 1885 poslal prof. Pražákovi k nahlédnutí svůj těsnopisný spis spolu s obšírným listem, ve kterém prof. Pražáka podrobně informoval o své práci i o sobě samém. „Od té doby Fr. Gába opět živě sledoval práce a snahy českého těsnopisectva po dalším rozvoji, zejména pak snahy po utvoření těsnopisecké soustavy slovenské, založené na duchu jazyka a dokonale vyhovující všem jeho potřebám“ /8/.

 

Roku 1891 se konal v Praze IV. sjezd českých stenografů. Fr. Gába zaslal tomuto sjezdu „ve sličné úpravě nové přepracování své práce konkurenční z roku 1861, jež byla označena nápisem „1861 – 1891.“ Sjezdem byl jeho text odkázán k posouzení zvolenému vědeckému těsnopiseckému sboru“ /9/.

 

P. František Gába byl velmi vzdělaný, obdařený obdivuhodnou pamětí. Dějepis, studium slovanských jazyků, zákonodárství státní i církevní byly oblíbenými předměty jeho studijních zájmů. Kromě úředních věcí zapisoval všechno těsnopisem.

 

Povahy byl drsné - ovšem jenom na oko – býval zádumčivý, ale velmi citlivý. Při svých hlubokých vědomostech byl neobyčejně skromný. Jmění nezanechal téměř žádného – vyjímaje velmi cennou bohatou knihovnu, která obsahovala „vzácné skvosty starší i novější české literatury“ /10/.

Ve 2. čísle Těsnopisných listů z listopadu roku 1896 je stručně zaznamenáno také kněžské působení P. Františka Gáby, a to těmito slovy: „Odbyv studia gymnazijní, vstoupil Fr. Gába na bohosloví, které studoval v Olomouci. Po druhém ročníku studia však vystoupil a šel k piaristům, neboť doufal, že v tomto řádu bude moci ukojit svou snahu po vzdělání, po kterém svou povahou prahl.

Avšak jeho chatrné zdraví mu nedovolovalo ve zvoleném řádu setrvat. 12. dubna 1855 požádal o propuštění z řádu. Vyváznuv z dosti vážné nemoci, zabýval se jako rekonvalescent jazykozpytem, ke kterémužto studiu byl povzbuzen zejména Čelakovského knihou „Čtení a srovnávací mluvnice slovanská.“

 

Po vystoupení z řádu vstoupil opět na olomoucké bohosloví. Studia ukončil roku 1857. Ve svých 28 letech byl vysvěcen na kněze. Ihned po vysvěcení byl poslán do Lesnice u Zábřehu za výpomocného kaplana stařičkému faráři. Jeho další kaplanské štace byly: Dubicko, Kateřinky u Opavy (od roku 1863), Mírov, kde byl provinciálem trestanců, a Cholina. Od roku 1871 působil P. František Gába jako farář v německé obci Ženklavě u Nového Jičína. Na tomto místě setrval celkem 19 let. Od německých osadníků byl ctěn a milován. Opravil v této obci faru i kostel s velikými příspěvky ze svých úspor. V červnu roku 1890 nastoupil jako farář v české obci Skrbeň, kde zůstal až do své smrti.

Ráno 13. července roku 1896 byl raněn mrtvicí na levé straně svého těla. Od tohoto dne byla jeho levá ruka i levá noha zcela bez vlády. Útrapy své nemoci snášel klidně. Zemřel tichouce a oddaně 7. listopadu 1896.

/1/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896
/2/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896, str. 6
/3/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896, str. 6
/4/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896, str. 6
/5/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896, str. 7
/6/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896, str. 7
/7/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896, str. 7
/8/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896, str. 7
/9/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896, str. 7 a 8
/10/ Časopis Těsnopisné listy, Praha, listopad 1896, str. 8
 
Ladislav Zelina
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář