Jdi na obsah Jdi na menu
 


ANTONÍN ANDRLÍK, pedagog a historik

27. 1. 2010

Antonín Andrlík (1910 - 1998)

Antonín Andrlík se narodil v Kostelci u Holešova 7. října 1910. Jeho otec Josef Andrlík bojoval za první světové války na srbské a na italské frontě, kde utrpěl vážnější zranění, jež zanechalo trvalé následky. Jako válečný invalida dostal místo okresního cestáře, které rodině zajišťovalo stálý, i když ne vysoký příjem.


Ve svých jedenácti letech začal Antonín Andrlík studovat na gymnáziu v Holešově, kam docházel z Kostelce pěšky. Zdolat denně 16 km, to představovalo asi čtyřhodinovou denní časovou ztrátu. Mladý, nadaný gymnazista ji však překonával bez studijních komplikací. V tercii dostal od rodičů kolo a osmikilometrová vzdálenost mezi Kostelcem a Holešovem se zdála být najednou kratší. Od kvarty si něco přivydělával kondicemi a také výpomocnou prací u známého cukráře v Holešově.

Obrazek

V červnu roku 1929 maturoval Antonín Andrlík na holešovském gymnáziu s vyznamenáním. V letech 1929 – 1933 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, a to český a německý jazyk. Ve školním roce 1934 – 35 vyučoval jako aspirant – profesor na reálném gymnáziu v Šumperku. V letech 1935 – 38 působil jako středoškolský profesor v Moravské Třebové a v Hranicích.


Od roku 1938 do roku 1960 vyučoval na gymnáziu v Holešově, odkud pak v roce 1960 přešel na Jazykovou školu do Zlína, kde setrval až do svého odchodu do důchodu v roce 1972. V roce 1957 si profesor Andrlík rozšířil svou učitelskou aprobaci o ruštinu.

K profesoru Andrlíkovi jsem chodil na soukromé hodiny ruštiny. Dohodli jsme se, že se budeme setkávat dvakrát týdně. Postupovali jsme poměrně rychle, protože profesor Andrlík věděl o všech jazykových soutěskách a srázech a dokázal mne na ně upozornit a poradil, jak je zdolávat. Na Filozofické fakultě UK v Praze jsem konal dvě zkoušky z ruštiny. I když mne pokaždé zkoušela rodilá Ruska, dosáhl jsem při obou zkouškách dobrých výsledků.

Profesor Andrlík se hluboce zamýšlel nad metodami vyučování cizích jazyků. O svých bohatých zkušenostech a poznatcích psal do odborných pedagogických časopisů, jakými např. byly Cizí jazyky ve škole nebo Zpravodaj jazykových škol v ČSSR.

Myslím si, že prof. Andrlík považoval svou učitelskou práci za hlavní poslání svého života a vykonával ji s neobyčejnou pečlivostí a odpovědností. Měl však také hluboký citový vztah k rodnému Kostelci u Holešova, k Holešovsku a Bystřicku. Svědčí o tom jeho publikace regionálního charakteru: 650 let obce Kostelce u Holešova /1981/, 70 let střední školy v Holešově /1899 – 1969/ a velice obsažný třídílný spis Co dalo Holešovsko a Bystřicko kultuře /1968, 1980, 1984/.

O této posledně jmenované práci prof. Andrlíka uvedu alespoň několik poznámek:

Všechny tři části zmíněného textu obsahují na 120 stranách informace asi o 1 050 osobnostech, které se narodily, žily, případně pracovaly nebo se zajímaly o Holešovsko a Bystřicko.

V prvním díle stojí rozhodně za povšimnutí poznámky o hudebním skladateli, pěvci a houslistovi Františku Xaveru Richtrovi /1709 – 1799/, který se narodil v Holešově. Velice cenné jsou také poznámky o dalším holešovském rodákovi Ignáci Chambrézovi, který proslul jako malíř historických a oltářních obrazů na Moravě a ve Slezsku. Roku 1793 se stal učitelem kreslení v Těšíně, potom působil v Krakově a ve Lvově /od roku 1815/, kde vyučoval architektuře a kde také roku 1842 zemřel. Podrobně se v prvním díle pojednává o spisovateli Františku Táborském /1858 – 1940/ a o evangelickém faráři Danielu Slobodovi /1809 – 1888/, který nastoupil roku 1837 na Rusavu, kde žil až do své smrti, i když mu bylo nabízeno místo univerzitního profesora.

Vnímavý čtenář Andrlíkových textů má k dispozici bohatství faktografických údajů, jež by si obtížně obstarával v okresních nebo univerzitních knihovnách.

Středoškolský profesor Antonín Andrlík zemřel 6. září 1998 ve Zlíně. Nepochybuji, že jeho bývalí žáci vzpomínají na svého profesora s úctou a vděčností.


Ladislav Zelina

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář