Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zprávy o obcích jižně a jihových. od Holešova na přelomu 18. - 19. století

20. 1. 2009
EDUARD PECK:
OKRESNÍ HEJMANSTVÍ HOLEŠOVSKÉ, HOLEŠOV
1892

 

Hostišová
Ves na kopci (do Hol. 11,5 km) má 254 obyv. a přísluší k faře i škole do Mysločovic. Jména polí: Vesník, Trnovec, Jamníky, od Lhotska, Strážná, Ploščiny. Tato ves slula původně Hostěšova Lhota, potom prostě Hostěšova a připomíná se již r. 1397, jako část zboží Kolického, však brzy nato připadla Holešovu.
 
Horní Lapač, také prostě Horní, na Horním
Ves (do Hol. 4,9 km) má 292 obyv. a přísluší k žeranovské faře i škole. Části osady: Hranica a Vrch u zvonice. Mezi oběma teče po Rybníčkách potůček Svodnica. Jména polí: v Březí, v Olší, v Boří, v Dluhošce, dlouhé díly, Hájek a Mezřícko, velká polní trať, kde mají i Žeranovští své díly. R. 1397 vzpomíná se tu ves Meziříčí, r. 1516 už jen pustina Mezřícko.
Osada Horní Lapač povstala v novější době. Původně tu byla jen hospoda Horní Lapač. Teprve když žeranovská vrchnost kolem roku 1790 blízký dvůr rozpustila a pozemky k němu náležité rozkouskovala a rozprodala, začali si tu lidé stavěti chalupy. Kolonie Horní Lapač náležela k Žeranovicím a stala se až r. 1876 samostatnou obcí.
 
Lechotice
Ves v údolí (do Hol. 8,4 km), má 439 obyv. a jednotřídní, r. 1868 uprostřed návsi postavenou školu. K faře přísluší do Mysločovic. Patron obce: sv. Bartoloměj. Návsí je úhledné a starobylé. Několik chalup i podsedků je na kopci. Tratě polní: Vinohrádky, Bříšťa, a Zabříšťa, Lhotska, Bělovy.
Lechotice – od os. jm. Lechota – připomínají se ve XIV. století, byly původně zvláštním statkem, ale od r. 1574 spatřujeme je trvale při Holešově. V XVI. století a na začátku XVII. století přiznávali se Lechočtí k učení bratrskému a měli též svůj vlastní bratrský zbor, jejž i Holešovští, zvláště po r. 1616 četně navštěvovali.

 myslocovice-kolem-roku-1910.jpg

Mysločovice kolem roku 1910
 
Mysločovice, Myslošovice
Ves v údolí (do Hol. 9,3 km), má 504 obyv., kostel, faru, dvojtřídní, r. 1872 v nově vystavěnou školu a od r. 1873 záložnu. Farní chrám Páně ke cti sv. Trojici stojí uprostřed osady; dal jej r. 1752 postaviti hrabě František z Rotalu na místě starého kostelíka. Již ve XIV. století byla tu fara, která však v dobách husitských zašla a teprv v r. 1702 se obnovila. Za osadou k Holešovu stojí kaple ke cti sv. Janu Nepomuckému, již r. 1731 postaviti dal holešovský měšťan Jan Tomáštík na místě, kde byl jeho život ohrožen. Mimo řečenou kapli pořídil tu Tomáštík také dva kamenné kříže. Části osady jsou: Stránka, Pánkovsko, stával tu druhdy panský dvůr, Hořenůvka, r. 1886 zřízen tu pro nedostatek vody umělý vodovod.
Mysločovice – od staročes. osob. jména Myslek, Mysloš, Myslík – byly ve XIV. století částí rozsáhlého statku Kolického a přešly ke konci XV. století na statek Holešovský.

hostinec-v-myslocovicich.jpg

Hostinec v Mysločovicích

skolni-vylet-v-myslocovicich.jpg

Školní výlet v Mysločovicích

Přílepy
Ves na úpatí posledního výběžku hor Karpatských (do Hol. 2,8 km), má 542 obyv. a přísluší k holešovské faře a martěnské škole. Starobylé návsí má podobu podkovy, a býval do něho pouze jeden vchod od Holešova. Na dolním konci je zvonice a kamenný kříž z r. 1764 s erbem – dva vejčité štíty, na jednom věže a půl orlice, na druhém uprostřed kotva s dvěma kvítky po stranách – a třemi menšími figurami. Pod návsím stojí v panské zahradě úhledný zámeček, jenž byl r. 1852 vystavěn a roku 1885 přestavěn. Směrem k Žopům je myslivna a několik chalup v Hačkách. Na opačné straně, při cestě k Lukovečku, je řada chalup, Hinčiny (špatně Hlinčiny), níže pak mlýn v Hynčiných. Je to zbytek zaniklé vsi, která slula Hynčina po zakladatelovi Hynkovi a už v r. 1490 byla opustlá. Odbočivše z cesty k Lukovečku na levo, přijdeme do krásného údolí Petřejova. Po pravé straně zdvíhají se hory Čertova hráza, Klečůvka, Bílansko a vrch Chochol, po levé straně Ostrá hůrka, Hrádek, Skalka, Hrad, Kozí hřbety a Olšůvka jinak Martěnsko, které prý kdysi páni zabrali Martěnským.
Krásy přírodní se tu může každý nabažiti a také zemdlelé oudy své dobrou vodou ze studánek Lucinky a Večeřky občerstviti. Zvláště důležitá jsou tu dvě místa, Hrádek a Hrad. Na Hrádek dojdeme z Přílep za 20 minut, odtud pak na Hrad za ¾ hodiny. Hrádek, ostrý 516 m vysoký vrch považuji za původní a bývalé sídlo pánů z Přílep, a Hrad (563 m) s velikým Čertovým kamenem mám za pravěké hradisko, což ovšem teprva zkoumáním v těch místech zjištěno býti musí. Na Hrádku pevného zdiva už není, ale střepin a nádob středověkých a předmětů železných je tu dosti. O Hradě koluje mezi lidem mnoho zajímavých pověstí. O poledni prý tu strašívá. Dvě panny v bíle chodí hore dolů. Jisté osobě se svěřily, až prý na Hradě třikrát po sobě se les vykácí a z největšího dubu kolébka udělá, tak teprva člověk, kterého v té kolébce odkolébají, je vysvobodí.
V Přílepích býval také pivovar; stával na místě gruntovního domu č. 49. I včelínů tu bývalo více, než nyní. Voskárna vzpomíná se při č. 53.
Přílepy, staré topické jméno, které se ve všech slovanských zemích opakuje. Naše Přílepy vzpomínají se teprva v XV. věku a byly napořád statkem zpupným, na němž se mnoho šlechtických rodů vystřídalo. V držení hrabat ze Seilernu jsou od r. 1778. Po bitvě bělohorské byl statek pro vzpouru konfiskován a později od Švédů, snad r. 1643, kdy i Holešov mnoho utrpěl, úplně zpustošen.

plan-zahnasovic.jpg

 Plán Zahnašovic

Zahnašovice
Ves na rovině (do Hol. 3 km) má 455 obyv., jednotřídní školu uprostřed návsí a přísluší k faře holešovské. Starobylé návsí se dvěma vchody má podobu trojúhelníka. Středem vede silnice od Holešova k Napajedlům. Jména polí: Desátečny, Dóbravy a Hájek, Kráčiny u boží muky, Křtěnec, r. 1830 ještě pastvisko, Lozky, Móřiny, při potoku Muřině, Vlačuva, za Vlačuvó, Smuha, na Smuze, r. 1830 ještě pastvisko.
Zahnašovice vzpomínají se už r. 1131, kdy náležel tu lán rolí přerovskému kostelu. R. 1740 dal je i s Míškovicí český král Jiřík panu Kostkovi z Postupic v léno. K panství holešovskému náležejí od r. 1650.

vetrny-mlyn-v-zeranovicich.jpg

Větrný mlýn v Žeranovicích

Žeranovice
Ves v údolí (do Hol. 5,4 km), má 601 obyv., kostel, faru a dvojtřídní, r. 1871 vystavěnou školu. Je tu také zámek, jejž vrchnost neobývá, panský dvůr, opustlý pivovar a od r. 1868 záložna. Nejstarší část osady je Bařina. Ostatní části osady slují Dědina, Prosochov, Příhon, Hliník a samoty Bedňárna, Rybníky. Nad osadou i pod osadou bývalo několik rybníků.
Kostel ke cti sv. Vavřinci stojí nad osadou, na kopečku. Ve zdi u oltáře viděti starožitný kámen, na němž vytesán jest erb: osekaná větev šikmo s hora dolů, po každé straně tři hvězdy a nad tím písmena či římské číslice CVXV. Na věži visí tři zvonky, jeden z r. 1601. Pod kostelem je hrobka. Kostel vzpomíná se v Žeranovicích už r. 1322. V XVI. a z počátku XVII. století byli obyvatelé zdejší horlivými vyznavači učení bratrského a činili ješte v poslední době holešovskému faráři J. Sarkandrovi mnohá příkoří. Za to lid okolní přezdívá jich potomkům až dosud „Sakandrů“ a „Žeranovských súžení.“ Protireformaci provedli holešovští jezoviti, ale fara ostala neobsazena až do r. 1759.
Žeranovice, původně Žiranovice jmenují se už r. 1131, kdy pět lánů zdejších náleželo spitihněvskému probošství. R. 1370 a ještě 1623 vzpomíná se tu tvrz, která stála asi na místě nynějšího zámku. Po jistou dobu, okolo r. 1397, náležely Žeranovice ke Količínu, ale potom měly už vždy vlastní pány. R. 1620 propadl statek konfiskaci, poněvadž držitel jeho, Krištof Ullerstorffer z Němčího, účastnil se stavovského odboje proti císaři. Hraběcí rod ze Seilernu je pánem na Žeranovicích od r. 1779.

zeranovice.jpg

Žeranovice

Žopy
Ves v údolí (do Hol. 2,2 km), má 405 obyv. a od r. 1889 jednotřídní školu; k faře přísluší do
Holešova. Nad osadou zdvíhá se 596 m vysoká hora Lysina. Na vrchu je rovinka a ze strany od Hostýna patrný zbytek nějaké umělé hráze. Tratě lesní, leče, označují se nyní pouhými čísly, i vymizí za nedlouho všecka stará jejich jména. Kolem Lysiny je Katov, Juchaňa, Bořenovská, kde zabili člověka z Bořenovic jeho druhové za to, že si jako robotník přispíšil a naložil dřeva z bližší hromady. Pod Lysinou je Smrtelná studánka, kde prý byl zabit myslivecký mládenec. V žopské skále, také pod Lysinou, láme se výborný kámen na stavby. Jména tratí polních jsou: Pálenec obecní a panský, r. 1890 našla se tu bronzová sekyra, Podpecky, za Dvorem, Podhúští od Přílep, Hrabí a Chalópky k Holešovu a Dobroticím.
Žopy jsou stará osada, starší snad než všecky okolní osady i s Holešovem, ač se teprva ve XIII. století po prvé jmenují. Žopská brána a Žopská ulice v Holešově dostala zajisté jméno své v době, kdy ještě ani Přílep, ani Martinic nebylo. Všude na Žopsku, zejména v Hrabjó a v Chalópkách nacházejí se kamenné sekyrky, přeražené mlaty, pazourkové nožíky, přesleny, ornamentované střepiny z nádob a jiné věci; i lze s jistotou tvrditi, že tato místa byla už v pravěku obydlena, a to v době, kdy svět nijakého kovu ještě neznal, nýbrž všecku práci kamennými nástroji konal. Od r. 1650 náležejí Žopy k panství Holešovskému; býval tu i panský dvůr a rybník, jehož hráz dosud znáti.
 
 ________________________________________________________________
Eduard Peck (1857 – 1931)
Působil v letech 1876 – 1888 na škole ve Vizovicích, kde sbíral materiál k písním, pohádkám, pořekadlům a obyčejům. Rovněž se zabýval archeologickými vykopávkami, botanikou a numismatikou. Při působení na Holešovsku dokončil cenné dílo „Lid na Vizovsku.“ V roce 1892 vydal u Lamberta Klabusaye v Holešově „Okresní hejtmanství Holešovské“, ve kterém popisuje soudní okresy Holešov, Bystřici pod Host. a Vizovice.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Obce před 100 lety

(Marie, 1. 6. 2010 12:12)

Dobře zpracované a poučné,jen pokračovaní chybí.